V počtu dvou kusů z Prahy vyrážíme nočním (velmi populárním) letem ČSA do Tbilisi. Let je skoro prázdný, 25lidí v economy a je já v business. Potřeboval jsem vyplácat co nejvíce mil z OK Plus a tak jsem si dopřál spacího komfortu. Letíme na čas, klidně. Jídlo se moc jíst nedalo, na spánek dávám 2 koňačky, deku a pásku před oči. Probouzíme až dotyk kol na ranvej.Vzhledem k malému počtu cestujících je asi volen deboarding přes autbus, ale vše jde hladce a za cca 15min stojíme s ruksakem u týpka s cedulí s naším jméneme a mastíme si to do DreamHill Hostel. Za 25GEL jsme se raději nechali vyzvednout, než ve 4 ráno smlouvat s taxikářskou mafií.
Spíme v "luxusním" zákoutním pokojíku s manželskou postelí a jednou dekou. Ještě že jsme na to s kolegou ze skautů zvyklý, uleháme v 5, v 7:30 vstáváme a připojujeme se ke spolucestovatelům z Kyjeva, kteří přistáli v noci. Jde se na prohlídku města a snídani. Brouzdáme přes hlavní náměstí (Liberty Square), do ulice Shota Rustaveli, staré hradby, výlet lanovkou na kopec, pěšky dolů, zubačkou do zábavního parku, taxíkem dolů (zde je optický klam, kdy taxikář ukazuje, že magnetická síla táhne auto do kopce, ale ve finále to asi bylo z kopce). Oběd vynikající, v restauraci s místníma. Dali jsme skoro všechno, co gruzínská kuchyně nabízí - khinkali, khačapuri, chachu, nakládaný lilek na různé způsoby a samozřejmě šašlik.
Odpolední výlet byl završen návštěvou zápasu Dinama Tbilisi, na které jsme dostali VIP lístky. Překvapilo nás, jak málo lidí chodí (asi 1.000 z kapacity 55.000), a že se neprodávají žádné fanouškovské suvenýry. Koupit šálu nešlo, ale zas aspoň jsem nepřivezl domů nějaký krám, na který se práší.Večerní program završujeme tureckým lázněmi a večeří v osetínské restauraci. Spát musíme jít brzo, zítra razíme po "Georgian military way" do Kazbegi.
V hostelu nám nabízí cestu do Kazbegi za 125GEL na osobu. Jsme 4. Marshrutka z Didube metro stojí 10GEL a tak se tam ráno, hned v 7:00, vydáváme vyjednávat se soukromníkem. Jsme úspěšní. Veze nás Mercedes E v AMG paketu za 120GEL tam i zpět a čekání a řidič zná trasu dobře. Jezdí prý 150x za rok. Od metra Didube je to přesně 150km do centra Kazbegi a cesta trvá 3h. Trasa se jede po poměrně dobré silnici a obzvláště o víkendu to ubíhá velmi dobře a je na co koukat. Jediným slabým místem je přejezd přes sedlo (2300m n.m.), kde se jede 14km po katastrofické silnici často s rozbitým povrchem a výmoly od kamionů (ano, i oni zde jezdí) bez téměř možnosti předjíždět. Navíc na jaře, v době tání se při vyšších deních teplotách průsmyk před polednem uzavírá a otevírá až po 18h. Důvodem je lavinové neštěstí. My takto museli dát o 2 piva více.
Populární cesta z Kazbegi na náhorní plošinu k Gergeti Trinity Church trvá necelé 2h. Dá se vyrazit jeepem nebo na koni (za koně chtěli před smlouváním 60GEL, ale bylo to - vem si koně, vrať koně, což jsem si netroufl). Když jsme šli my, bylo na severní straně svahu ještě sníh, takže díky nevybavenosti nás to trošku zmohlo. V letní měsíce je to středně náročný výšlap po zpevněné cestě. Výhled na Mount Kazbek však za to stojí, stejně tak jako pohled od kostelíka do údolí.
S odjezdem v 18h před sedlem jsme v Tbilisi kolem 21h, v centru pak za 10min metrem (v Didube však odjíždí z nadzemního peronu jako vlak).Poslední, třetí den, obhlížíme centrum, tržnici a uličky v okolí. Pořizujeme poslední fotky, cpeme se místníma specialitama a ochutnáváme koňak. Letadlo s krásným odletem 4:30 stíháme a cestu prospíme. V 6:30 sedáme na Havla a jsme very fresh.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat