Hong Kong trip report

A jdeme na to rovnou!

Šílené je mít nápad. Ještě šílenější je jej realizovat. Přesně takový byl let do Hong Kongu ve čtvrtek večer a v neděli večer být zase doma. Mezitím mít ještě 7h přestávku v Soulu. Náročné cestování však ulehčí pobyt v business class v hrbu Jumba 747 KLM nebo téměř sám na horní palubě velryby, nebo-li Airbusu 380 Korean Air, a pochutnávat si na čerstvém bibimbab.

A tak jednoho obyčejného lednového dne zatížen informací, že mi z OK Plus zase chtějí sebrat nějaké míle dostávám nápad. Konečné řešení. Proletět je a mít klid. Osnuji tedy nápad navštívit některého ze svých bývalých spolužáků a ideálně přifařit se k nějakému českému spolucestovateli a zároveň i něco vidět. Bangkok nevychází letově, ačkoliv jsem si na něj u lonelyplanet pořídil návodce. Prst padá na HongKong a setkání s Formesem, který se bude vracet ze šnorchlování na Filipínách. To je ono!

Paní na okýnku OK Plus nevěří očím uším, že může existovat takový šílenec, který jen aby se proletěl stráví v letadle a na letištích 40h a více; aby byl 33h v destinaci. Já! Mám z toho skvělý pocit.Ostatně za šílence mě považoval každý z vás, koho jsem potkal. Já se divil. Teď, po cestě se divím o něco míň. Dá se to, ale člověk si to tolik neužije.

Kolem 16h vyrážím nejlevnějším taxi Praha na letiště Ruzyně. Balím batoh do igelitu, nakupuji poslední nutnosti v Bille a usedám v salonku. Na křídlech modrého Fokkeru KLM jsem na mém oblíbeném letišti Shiphol v Amsterdamu coby dup, hladce probíhám pasovkou i security, občerstvuji se v dalším salonku a hurá obhlédnout obra.  

Obří 747 KLM Jumbo. Nikdy jsem v něm neletěl až dnes a to rovnou na horní palubě a samozřejmě sedím na avizovaném místě 77A u exitu. Natažené nohy ani zdaleka se nedotýkají sedačky předemnou (ve zkutečnosti je to jumpseat pro letušky :))  Cesta uběhla parádně. V hrbu kolem 10ti lidí, 2 letušky, výborné jídlo, IFE a hlavně tma. Let byl noční a já se jen tak tak probouzím před přistáním. Nastydlý od klimatizace. Krutá to daň.

V 15:20 místního času přistávám jak praštěný palicí v Hong Kongu.. procházím pasovkou, security a mám i štěstí na batoh a už to mastím na express do centra. Mám přesné zadání na Kowloon station a pak taxíkem. Později se dozvídám, že Hong Kong je idiot proof city a něco na tom bude. Orientace je tu velmi jednoduchá. Dávám věci na hotel a pivo do žaludku.
Večerní program zahrnuje společnou večeři v mischelinské restauraci The Square, která se nachází na Hong Kong Island, kam se z Kowloonu dostáváme trajektem Star Ferry. Kdo s ním prý nejel, jako by nebyl. Po večeři následuje procházka, pivo a ještě malý nášup v bistru a zase pivo. Docela jsme se zapotili najít něco otevřeného po půlnoci v našá čtvrti. Výhodou časového posunu je to, že se vám nechce spát.....

Ráno se vám ale zase nechce vstávat :) Přesto vyskakujeme brzy a jdeme ozkoušet metro, dvoupatrovou tramvaj, nějaká bistra a v 11 jsme zpět a společně autem vyrážíme na Victoria Peak, Stanley a oběd. Utíkalo to celkem rychle, parádně jsem se rozsmrkal z klimatizace.... večer jdeme na nejlepší jídlo co jsem jedl a to malé těstové knedlíčky... prý kuchyně z okolí Shanghaie... prostě paráda.

Ve 22 jsem si to už mastil expresem zpět na letiště. Nevyužil jsem super službu odbavení se už na stanici expresu, protože jsem chtěl batoh nejprve zabalit do igelitu. Dobře jsem udělal. Před 23h vcházím do transitu a všechny obchody zavírají ve 23.  Na to, kolik jsem na HKG slyšel chváli mě to překvapilo a tak jdu do salonku Korean... zklamání č.2. Hrůza větší ja Menzies na Ruzyni.




 
A380 dole úplně našlapaná, na horním patře asi 7 cestujících na 8 letušek. Já v řadě 20, kdy všichni ostatní do 12 řady. Dávám film, drink, bibimbap a pak spánek. Sedadlo je opravdu lie-flat seat a jde rozložit na postel.

Asi v 5:20 přistáváme v Soulu a já cítím, že mám horečku. Poslední hodinu, kdy jsem v letadle snídal a pil čaj za čajem se to krásně rozjelo. Jakoby mlhou brouzdám 6h letiště, salonek, obchody a jsem neskonale šťastný, když zavírám oči v letadle do Frankfurtu. Okrajově se musím zmínit o letišti ICN - Incheon Soul, které je domovem dvou prestižních aerolinek - Asiana a Korean. Obě mají pro sebe půl letiště jak přes kopírák... dodám zase, čekal jsem víc. Teď musí následovat už jen Singapore Changi.....
 I tato A380 je maximálně pohodlná, nehlučná i když více obsazená. Na jídlo nemam ani pomyšlení, zajímavější mi přijde zavřít oči. Letušky jsou moc milé. Nejdelší let v životě - 12:40 a já ho skoro celý prospal. Pak už jen 2h čekání ve FRA, ATR a do Prahy. Tam ztracený kufr, který dojel až po mně a ztratil se kde? Ve Frankfurtu. :-/

Halí belí, to je celí. Líbilo se mi to, ale příště jako minimum vidím 3 noci v posteli :)