Z Čejetic až k Viktoriiným vodopádům aneb po stopě Holuba Emila....
Po více, jak půl roce, příprav, drobných překážek (vypadlá plomba 36h do odletu, rošlapané brýle v sobotu před odjezdem na koncertu Tří sester a navrátivšímu se zánětu dutin) sedáme za krásného počasí do auta a za lehce přes hodinku necháváme auto na Goparkingu v Praze u letiště. Dodávka nás veze na letiště, děláme checkin a odbavení zavazadla na přepážce Lufthansa a jdeme do Erste Premiére salonku kde nás... ano, kde nás čeká čekání více jak 3h. Nám to nevadí, čteme, povídáme a ani se moc nenervujeme s lehce hodinkového zpoždění luftwafí třistadvacítky D-AIUN směrem na Frankfurt.
Jak už je mým zvykem, cestuji nalehko, pouze se svým 32l batohem Deuter, pěkných a konečně pořádně prošláplých botech salomon, co jsem si koupil do Senegalu a zbrusu nových vojenských kalhotech speciálně koupených na safari. Svoji výbavu jsem zase lehce pozvedl.
V letadle dostáváme poměrně slušný večerní snack a za necelých 45min pohodlného letu přistáváme někde v koutě, celkem dlouho popojíždíme a tak chobotem vcházíme do letištního mumraje leteckého přístavu Frankfurt. Cedulky nás navigují do pavilonu Z - nového přístavku pro ty největší koráby. Na pohodu jdeme do salonku, který si už moc nepamatuji, ale jsem si jistý, že byl nemastný neslaný... prostě tak jak je evropská letecká doprava. Významným plusem přestupu ve FRA je absence další zbytečné a ponižující security, obsahující zouvání, sundávání pásku atd.
Přesně na čas bordujeme, usedáváme v obchodní třídě v hrbu nové 747i D-ABYP, pouštíme film a necháváme se rozmazlovat osmapadesátiletou tetou letuškou. Vše voní novotou, ale taky už to není co bývalo. Třeba mě nefunguje několik poloh sedadla a tak jsem rád, že sedím pohodlně a ani nic nešteluji.. stejně jako schránka u nohou.. po zaklapnutí již nejde otevřít. ...německou kvalitu si člověk představuje lehoulince jinak. Ale víte jak - neplatím to, tak nereptám. Odlet na čas, vše sleduji na kamerách. Pak si dávám večerní kachní prso, drink a plním přání unavených letušek. Neotravuj a spi, je to noční let, ať jsi ráno freš!
Z 10h letu spím 6. Člověk je lehce rozlámanej, ale nikoliv unavenej. V Johannesburgu, na letišti OR Tambo, přistáváme na čas, vybíháme jak antilopy před útokem lva. Máme 1:40 na přestup. Vše jde jak po drátku a ještě dáváme kávu a občerstvení v salonku South African Airlines. Zde by se Lufthansa mohla učit. Svěží, vzdušné, dobře vybavené, designově pěkné. Autobusem boardujeme na let SAA do Livingstone. Airbus A319 ZS-SFM je obsazen tak z 30-40%, jídlo chutné, výhled pěkný (až na vodopády - prý téměř vždy jsou vidět, dnes nebyly... budeme tak muset počkat do zítřka) a opět přesně na čas přistáváme na malé malebném letišti v Livingstone. Na hraniční kontrolu jdeme po letišti pěšky :) a hned u dveří nás zřízenec rozděluje na dvě části... otázka zní "půjdete i do Zimbabwe?" Říkáme, že ano a tak jdeme do složitější a pomalejší fronty, ale do 10-15min máme v pase za 50USD KAZA multivízu s double entry do Zambie a Zimbabwe. (Pozn: na hotelu se divili, že nám ji dali... prý se jim do toho nějaký poslední čas s čachry kolem Mugabeho nechtělo...)
Po hraniční kontrole čekáme na bágl. Taťkův dorazil můj bohužel.... Sepisujeme lejstro a jsem ujišťován, že zítra... moc důvěry v to nemám, paní v kanceláři nemá ani počítač a tak se podle "tagu" nemůže podívat, kde vlastně batoh je. Já jsem optimista. V letištní hale ještě měníme pár dolarů na zambijské kwači a za 10USD se necháme odvézt do smluveného ubytování, do Tabonina Guesthouse. Jsme celkem zdrchaní, že ani moc nesmlouváme. Ono ceny jsou tu celkem fixní, hádat se 15min o 1USD, to je sport pro mega kolenovrty. Na ubytování nás vítá majitel, Laurent, a jeho žena Bronnah. Laurent je asi šedesátiletý Francouz z Paříže, který zde (podle mě) našel další energii do života, ženu a malou dcerku. Velmi ochotně se ujímá řešení mého zapomenutého zavazadla, dává nám (vzhledem k volné kapacitě) o trošku větší pokoj a řadu rad - co kdy kam. Už předem jsme u něj měli objednanou Zambezi Sunset Cruise na lodi Makumbi... na tu čekáme s pivkem v ruce, jenže .... průtrž mračen (prý letos největší, ale těžko soudit). Ta z cesty na Zambezi udělala obyčejnou projížďku s pivem a trošku jídlem.... První, ale nejzbytečnější, aktivitu na naší africké cestě. Za 65USD šlo vymyslet daleko daleko lepší aktivitu. Kromě pár ponořených hrochů a prchajících antilop tak největší atrakcí zůstává skupina českých senátorů s velvyslancem v čele.... Nějak se jim zkrátily jednání v Lusace a tak stihli návštěvu muzea, vodopádů, safari i projížďku po Zambezi. Jako český daňový poplatník jsem rád, že si mohli odfrknout!
S pivem v ruce pozorujeme asi 20 dalších lodí (Václavák hadr), posloucháme vejžblebty českých zákonodárců a konzumujeme kuřecí stehýnka. Konec v 19h je pro nás vysvobozením. Nemáme zážitek, fotky ani dolary. Přesouváme se zpět na Taboninu, ani nemáme hlad a jdeme si odpočinout po dlouhé cestě.
Už před osmou dáme toast a domácí specialitu - mango fresh džus (lahoda!). V osum přesně nás vyzvedává dvorní taxikář Taboniny - Obey. Přes benzínku nás veze na zambijskou hranici a ukazuje, kde bude stát pro cestu zpět. Hranicí procházíme jako po másle. Lehké překvapení je, že řada turistů a lovců fotek se již vrací...... rozbřesk je 5:30 a asi tam čekali od rána. Že jsme brzo je poznat i podle toho, že řada "prodejců" ještě nemá rozbalený krámek :) Jdeme přes most do Zimbabwe, je to asi na 20min a i hranice na straně Zimbabwe je v pohodě. Vědí, že je tu velký cvrkot turistů... začíná i lehké obtěžování - kup si: měděný náramek, jakoukoliv dřevěnou vyřezávačku ze Zambezi teaku, staré zimbabwské dolary (miliardy, triliardy) nebo nějakou aktivitu (raft, tůra, bungee)... jdeme hluší slepí až ke vstupu do vodopádů, kupujeme vstup (30USD osoba) a vcházíme vstříc parádní pohledům padajících vod. Samozřejmě nejsme tu v tom sezóně, ale pohledy jsou to fantastické.
Nákupu těch starých zimbabwských dolarů jsem však neodolal a stal se miliardářem. Za 10USD jsem nakoupil 63miliard zimbabwských dolarů na čtyřech bankovkách.
Dodávám, že vzhledem k vodě a velikosti jsme si vybrali zimbabwskou část... je větší, je víc vidět a to včetně devils poolu.... dalo by se i říci debils poolu... ale pokud sem ještě někdy pojedu, tam půjdu! Celé vodopády měří 1,8km a i s focením tam za 2h nemáte co dělat. Ani my. Koukáme po suvenýrech a přesouváme se k mostu, kde je v meziprostoru hranic hospoda a za dolary dva si tu parádně dáváme pivo a kocháme se pohledem. Cestou ven z meziprostoru a před vstupem do Zambie kupuji parádního vyřezávaného hrocha za 3USD... pro ty, co chtějí suvenýry a míří do Botswany - zde se dá usmlouvat lepší cena!! Obey čeká kde má a a my jedeme zpět do Livingstone. Nejprve si vyfotit bustu Emila Holuba a pak na oběd do asi nejlepší restaurace - Zambezi Cafe. Tu s klidným srdcem doporučuji. Přijímají platbu v hotovosti (asi 8měn!), kartou.. je to tu čisté, voňavé a perfektně vaří. Já si dal guláš z antilopy kudu a taťka krokodýla.
Po návratu do Taboniny jsem potěšen, kufr se našel (vlastně batoh) a paní z letiště si za drobný bakšiš udělala cestu a veze mi ho. Vše dobře dopadlo, mohu si vzít čerstvé tričko. Po Livingstone srdečně doporučuji taxikáře Obeyho... jezdí hodně pro Taboninu a je fakt zlatej. Je svolnej i pro delší výlety a je tak trošku i průvodce. Obey Hamuchemba (http://www.obeystaxi.com/ nebo ohamuchembav@gmail.com nebo telefon i whatsapp +260969202060)
V 15:00 na nás čeká - po internetu domluvený a asi nedoporučitelný - průvodce a řidič Dennis Munsaka. První kroky vedou na benzínku... nemá benzín? aha, ne, kupuje vodu. Opět jedeme na benzínku? Tankujeme? Ano. ... no nešlo se na tu cestu připravit dříve, když jedeme kvůli němu dříve, aby nám nezavřeli hraniční přejezd. Našel jsem ho na Tripadvisoru a domluvil se sním na ceně 70usd za přejezd do Botswany.
Cesta krásná rovná a za hodinku a kousek jsme na hraničním přejezdu Kazungula. Most teprve staví a tak je tam pouze trajekt. Až most dostaví, přijde toto místo o podstatnou část avé atmosféry ve formě hráčských doupat, lehkHIV děv, prodejců všeho možného... no prostě místa, kde se potkává africké Švýcarsko Botswana s africkou albanií Zambií. Zmizí i trajekt a stane se z toho zapomenuté údolíčko pod mostem. Nám Evropanům se však bude cestovat rychleji, pohodlněji a i nudněji.
Ze své iniciativy nám Dennis vyjednal průvodce i na druhé straně. Převeze nás v pohodě přes hranice rychlolodí (speedboat je normální člun - cena 2USD a rychlejší a pohodlnější než trajekt... ten by byl ale zážitek, terý bude fungovat už jen rok, než dostaví most...) a hodí do hotelu. Ale ouha. Nebylo to v ceně.. chce dalších 25USD. Jsem unavený a rezignovaný. Podle toho co říká, nás tam musí čekat peklo, ale opak je pravdou. Botswana je daleko větší civilizace než Zambie. Procházíme tedy ven ze Zambie, člunem na druhou stranu... tam hranice s Botswanou (pikantní je nutnost přejít přes koberec s desinfekcí) a jsem tam. V Botswaně. Tento den ve třetí africké zemi... snídaně v Zambii, oběd v Zimbabwe a večeře bude v Botswaně! Na průchod hranicí žádného průvodce nepotřebujete, je vám k ničemu. Stačí vzít taxi za 10usd do Kasane. Ale co, Afrika není levná, když jste bílý. Asi v 18h jsme na hotelu, v Thebe River Safaris lodge. Jdeme na pořádý stejk (máme předplaceno) a v 19h je kooordinační schůzka s Mpho z Lucky Adventure Safaris, se kterými máme domluvenou dvoudenní cestu do Safari. Vše domluveno a ráno startujeme v 9:00.
Jdeme spát!
Po více, jak půl roce, příprav, drobných překážek (vypadlá plomba 36h do odletu, rošlapané brýle v sobotu před odjezdem na koncertu Tří sester a navrátivšímu se zánětu dutin) sedáme za krásného počasí do auta a za lehce přes hodinku necháváme auto na Goparkingu v Praze u letiště. Dodávka nás veze na letiště, děláme checkin a odbavení zavazadla na přepážce Lufthansa a jdeme do Erste Premiére salonku kde nás... ano, kde nás čeká čekání více jak 3h. Nám to nevadí, čteme, povídáme a ani se moc nenervujeme s lehce hodinkového zpoždění luftwafí třistadvacítky D-AIUN směrem na Frankfurt.
Jak už je mým zvykem, cestuji nalehko, pouze se svým 32l batohem Deuter, pěkných a konečně pořádně prošláplých botech salomon, co jsem si koupil do Senegalu a zbrusu nových vojenských kalhotech speciálně koupených na safari. Svoji výbavu jsem zase lehce pozvedl.
V letadle dostáváme poměrně slušný večerní snack a za necelých 45min pohodlného letu přistáváme někde v koutě, celkem dlouho popojíždíme a tak chobotem vcházíme do letištního mumraje leteckého přístavu Frankfurt. Cedulky nás navigují do pavilonu Z - nového přístavku pro ty největší koráby. Na pohodu jdeme do salonku, který si už moc nepamatuji, ale jsem si jistý, že byl nemastný neslaný... prostě tak jak je evropská letecká doprava. Významným plusem přestupu ve FRA je absence další zbytečné a ponižující security, obsahující zouvání, sundávání pásku atd.
Z 10h letu spím 6. Člověk je lehce rozlámanej, ale nikoliv unavenej. V Johannesburgu, na letišti OR Tambo, přistáváme na čas, vybíháme jak antilopy před útokem lva. Máme 1:40 na přestup. Vše jde jak po drátku a ještě dáváme kávu a občerstvení v salonku South African Airlines. Zde by se Lufthansa mohla učit. Svěží, vzdušné, dobře vybavené, designově pěkné. Autobusem boardujeme na let SAA do Livingstone. Airbus A319 ZS-SFM je obsazen tak z 30-40%, jídlo chutné, výhled pěkný (až na vodopády - prý téměř vždy jsou vidět, dnes nebyly... budeme tak muset počkat do zítřka) a opět přesně na čas přistáváme na malé malebném letišti v Livingstone. Na hraniční kontrolu jdeme po letišti pěšky :) a hned u dveří nás zřízenec rozděluje na dvě části... otázka zní "půjdete i do Zimbabwe?" Říkáme, že ano a tak jdeme do složitější a pomalejší fronty, ale do 10-15min máme v pase za 50USD KAZA multivízu s double entry do Zambie a Zimbabwe. (Pozn: na hotelu se divili, že nám ji dali... prý se jim do toho nějaký poslední čas s čachry kolem Mugabeho nechtělo...)
Už před osmou dáme toast a domácí specialitu - mango fresh džus (lahoda!). V osum přesně nás vyzvedává dvorní taxikář Taboniny - Obey. Přes benzínku nás veze na zambijskou hranici a ukazuje, kde bude stát pro cestu zpět. Hranicí procházíme jako po másle. Lehké překvapení je, že řada turistů a lovců fotek se již vrací...... rozbřesk je 5:30 a asi tam čekali od rána. Že jsme brzo je poznat i podle toho, že řada "prodejců" ještě nemá rozbalený krámek :) Jdeme přes most do Zimbabwe, je to asi na 20min a i hranice na straně Zimbabwe je v pohodě. Vědí, že je tu velký cvrkot turistů... začíná i lehké obtěžování - kup si: měděný náramek, jakoukoliv dřevěnou vyřezávačku ze Zambezi teaku, staré zimbabwské dolary (miliardy, triliardy) nebo nějakou aktivitu (raft, tůra, bungee)... jdeme hluší slepí až ke vstupu do vodopádů, kupujeme vstup (30USD osoba) a vcházíme vstříc parádní pohledům padajících vod. Samozřejmě nejsme tu v tom sezóně, ale pohledy jsou to fantastické.Nákupu těch starých zimbabwských dolarů jsem však neodolal a stal se miliardářem. Za 10USD jsem nakoupil 63miliard zimbabwských dolarů na čtyřech bankovkách.
Dodávám, že vzhledem k vodě a velikosti jsme si vybrali zimbabwskou část... je větší, je víc vidět a to včetně devils poolu.... dalo by se i říci debils poolu... ale pokud sem ještě někdy pojedu, tam půjdu! Celé vodopády měří 1,8km a i s focením tam za 2h nemáte co dělat. Ani my. Koukáme po suvenýrech a přesouváme se k mostu, kde je v meziprostoru hranic hospoda a za dolary dva si tu parádně dáváme pivo a kocháme se pohledem. Cestou ven z meziprostoru a před vstupem do Zambie kupuji parádního vyřezávaného hrocha za 3USD... pro ty, co chtějí suvenýry a míří do Botswany - zde se dá usmlouvat lepší cena!! Obey čeká kde má a a my jedeme zpět do Livingstone. Nejprve si vyfotit bustu Emila Holuba a pak na oběd do asi nejlepší restaurace - Zambezi Cafe. Tu s klidným srdcem doporučuji. Přijímají platbu v hotovosti (asi 8měn!), kartou.. je to tu čisté, voňavé a perfektně vaří. Já si dal guláš z antilopy kudu a taťka krokodýla.Po návratu do Taboniny jsem potěšen, kufr se našel (vlastně batoh) a paní z letiště si za drobný bakšiš udělala cestu a veze mi ho. Vše dobře dopadlo, mohu si vzít čerstvé tričko. Po Livingstone srdečně doporučuji taxikáře Obeyho... jezdí hodně pro Taboninu a je fakt zlatej. Je svolnej i pro delší výlety a je tak trošku i průvodce. Obey Hamuchemba (http://www.obeystaxi.com/ nebo ohamuchembav@gmail.com nebo telefon i whatsapp +260969202060)
Cesta krásná rovná a za hodinku a kousek jsme na hraničním přejezdu Kazungula. Most teprve staví a tak je tam pouze trajekt. Až most dostaví, přijde toto místo o podstatnou část avé atmosféry ve formě hráčských doupat, lehkHIV děv, prodejců všeho možného... no prostě místa, kde se potkává africké Švýcarsko Botswana s africkou albanií Zambií. Zmizí i trajekt a stane se z toho zapomenuté údolíčko pod mostem. Nám Evropanům se však bude cestovat rychleji, pohodlněji a i nudněji.
Ze své iniciativy nám Dennis vyjednal průvodce i na druhé straně. Převeze nás v pohodě přes hranice rychlolodí (speedboat je normální člun - cena 2USD a rychlejší a pohodlnější než trajekt... ten by byl ale zážitek, terý bude fungovat už jen rok, než dostaví most...) a hodí do hotelu. Ale ouha. Nebylo to v ceně.. chce dalších 25USD. Jsem unavený a rezignovaný. Podle toho co říká, nás tam musí čekat peklo, ale opak je pravdou. Botswana je daleko větší civilizace než Zambie. Procházíme tedy ven ze Zambie, člunem na druhou stranu... tam hranice s Botswanou (pikantní je nutnost přejít přes koberec s desinfekcí) a jsem tam. V Botswaně. Tento den ve třetí africké zemi... snídaně v Zambii, oběd v Zimbabwe a večeře bude v Botswaně! Na průchod hranicí žádného průvodce nepotřebujete, je vám k ničemu. Stačí vzít taxi za 10usd do Kasane. Ale co, Afrika není levná, když jste bílý. Asi v 18h jsme na hotelu, v Thebe River Safaris lodge. Jdeme na pořádý stejk (máme předplaceno) a v 19h je kooordinační schůzka s Mpho z Lucky Adventure Safaris, se kterými máme domluvenou dvoudenní cestu do Safari. Vše domluveno a ráno startujeme v 9:00.
Jdeme spát!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat