London #COYI - Mezi kladiváři

Od prvního momentu, kdy jsem viděl film Green street hooligans s Elihaem Woodem alias Frodem jako hlavním chuligánem, jsem věděl, že prostě jednou musím vidět West Ham United a všechno to kolem. (celý film) Prostě už ta jejich přezdívka Hammers/Kladiváři a Ironers je blízká k tomu co dělám a i to evokovalo velmi pozitivní emoce.

Už během podzimu, kdy byl vybrán druhý lednový týden, jsem s napětím čekal, jak zafixují zápasy. Kvůli letenkám jsme potřebovali zápas mít v sobotu v 15:00. Klaplo to, Hammers hrají od tří londýnské derby s Crystal Palace, kdežto druhý londýnský zápas Kohoutů je už v poledne. Hned po letence a ubytování v místě si do ucha puštím hymnu WestHamu "I am forever blowing bubbles" a pak si ji na stadionu taky s radostí dávám.

V den D je na zápase i přes poměrnou zimu (teplota lehce nad nulou) vyprodáno. WHU je taková česká Bohemka. Klub bez titulů zato s fanoušky, kteří si to umí užít a i udělat atmosféru. Na Německo to sice nemá, ale i tak, je to úplně něco jiného. Hraje se na Olympijském stadionu, což je ultra moderní stánek - vlastně jen takové lešení se sedačkami. Aby i přes minulé poprvé (Klopp poprvé trenérem) nebyla porušena tradice, první zápas kdy Dimitry Payet nebyl v týmu, stávkuje. Ale stejně po příjemně pohledné hře byl výsledek 3:0, především díky třem gólům v poslední třetině. Výstavní nůžky Carrola - to se prostě vyplatí.

A kam dál? Za mě buď zase  Anglie - když Londýn tak zase WHU nebo Arsenal, ale horkým favoritem je díky nové lince Liverpool FC. A pokud jinam, tak pro mě je jasným favoritem Atletico Madrid. Ale samozřejmě dá se vyjet i autem... třeba na BVB.