Den druhý: koloniální perla Saint Louis na řece Senegal

Neděle 12.2.

Probouzím se dotekem koleček na dráhu dakarského letiště těsně před druhou hodinou místního času. Tak jsem tu. Těšil jsem se a doufám, že všechno klapne. Odjíždíme busem do terminálu a jsme jediný právě přistalý let. K mému překvapení zde není žádný chaos a vše je slušně organizované. Imigrační, kde mi kontrolují i očkovací průkaz a za 20min máme i batoh. Měníme peníze za slušný kurz (600XOF za 1 USD)

CFA frank (francouzsky: franc CFA, nebo jen hovorově franc v afrických zemích) je měna, kterou používá 12 bývalých francouzských afrických kolonií, ale také Guinea-Bissau (bývalá kolonie Portugalska) a Rovníková Guinea (bývalá španělská kolonie), které společně tvoří měnovou unii. Měna je pevně navázána na euro v poměru 100 CFA franků = 0,152449 euro. Stabilitu eura to příliš neovlivňuje, protože HDP všech 14 států dohromady je nižší než HDP Slovenska. https://cs.wikipedia.org/wiki/CFA_frank 

Kdo nevymění ale nemusí panikařit a může rovnou vyměnit hned před terminálem. Kdo není taxík, je měnič (vekslák). Na parkingu měním ještě nějaké staré ghanské cidi co mě zbyly. Čekají na nás naši dva průvodci Salom a Daudou.

Původně vybraný průvodce, Mamadou Dia dal přednost jinému, asi lépe placenému kšeftu a poslal tyhle dva. Původně chtěl jen jednoho, svého bratra Saloma, ale ten nemluví anglicky. Za to má auto a je dobrý řidič, o tom žádná. Daudou taky neumí anglicky (neumí dobře), ale neví to. Takže ten nám překládal. Ale překládal jen to co chtěl a uměl, takže téměř nic. Ale zase s ním bylo veselo. Byl to nějaký řidič dodávky s rybami, internetem nepolíbený, takže se hoodně divil prakticky všemu.

Se Salomem za volantem bílého, téměř nového, Renaulta (Fluence?) vyrážíme směr sever, Saint Lousi asi ve 3:00 místního času. Po usednutí do auta volá Mamadou, zda je vše OK a ať se nebojím dát všechny peníze, že garantuje kvalitu. Nedali jsme vše, ale dost a ukázalo se to jako chyba. První dojem z cest Senegalu je takový, že jedeme po 4 proudové dálnici absolutně perfektní kvality až za Dakar. Silnice je placená, takže téměř prázdná a vybudovali ji zde Francouzi (ostatně jako skoro vše zde). Překvapení je takové, že i cesta dál je bez děr a mimo Evropu jsem nikdy nikdy neviděl tak pěknou silnici. To kloubouček.

Hned za Dakarem nás staví první policejní hlídka a chce peníze. Aspoň nějaké. V autě sedí dva bílý a to znamená, peníze. Daudou to komentuje “senegalize people like money” a to sedí. Než dorážíme do Saint Louis (bývalého koloniálního hlavního města), staví nás celkem 5x.

Naší první zastávkou je ale rezervace Guembeul Natural Reserve. Mají mít otevřeno od 7:30, ale nedělní návštěva v 7:50 je vysoce překvapí. Musí vzbudit průvodce a musíme na něj čekat. Zatím si procházíme (v průvodci Brant je to nazvané muzeem) chýši, kde je lebr gazely a 4 tabule s obrázky zvířat….. Vše Francouzky a tak za 5min není o čem dále :) S průvodcem jdeme pěší hodinový okruh. Vypraví o fauně i floře, vidíme opice, divoká prasata, gazely, antilopy, želvy a hodně ptactva. Zajímavý a poučný start v Senegalu. Vstupné je 5000lístek s dokladem a 2500fee průvodci. Lehce před desátou odjíždíme do Saint Louis, vůbec první francouzské kolonie v Africe.

Saint-Louis (známý také pod wolofským názvem Ndar) je město v Senegalu. Leží u ústí řeky Senegal více než 300 km severovýchodně od metropole Dakaru. Ve městě žije podle odhadů 170 000 obyvatel.Město založili Francouzi jako pevnost na říčním ostrově. V letech 1673 až 1895 bylo hlavním městem kolonie Senegal, v letech 1895 až 1902 hlavním městem celé Francouzské západní Afriky. V letech 1920 až 1958 fungovalo jako sídlo správy sousední Mauritánie, na jejímž území žádná větší města nebyla. V roce 1916 bylo Saint-Louis mezi čtyřmi senegalskými městy (dalšími byly Dakar, Gorée a Rufisque), jejichž obyvatelé jako první Afričané získali francouzské občanství a volební právo. Ve městě se zachovaly četné stavby koloniální architektury, díky níž bylo historické centrum Saint-Louis zařazeno mezi Světové dědictví.Město je střediskem obchodu s rybami, cukrem a burskými oříšky. Sídlí zde druhá nejstarší vysoká škola Senegalu Université Gaston-Berger. Každoročně se koná mezinárodní jazzový festival a festival mestické kultury. Jednotlivé části Saint-Louis propojuje železný Faidherbův most z roku 1897.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Saint-Louis_(Senegal)

Nečekaně zastavujeme před mostem a naši dva joudové někam telefonují. Zjišťujeme hned po přejezdu mostu u hotelu De La Post (místu, kde dříve nocovali letečtí pošťáci). Domlouvali nám “kalaš”, vozík tažený koníkem. S díky a přes protesty odmítáme a houfem žebrajících dětí se přemisťujeme do hotelu Du Palais.

Pohodový hotýlek s duchem kolonizace, příjemným personálem a super zevlárenskou kavárno-restaurací. Objednával jsem ho přes Booking za 24.000/noc… nechtěli garanci kartou, podle mě ji stejně nemají… stejně jako teplou vodu ve sprše. Sice ve francouštině, ale komunikují přes Facebook.

Na nic nečekáme a vyrážíme za první gurmánským zážitkem. Restauraci vybranou na triadvisoru nenacházíme a tak jdeme podle citu. Končíme v restauraci LE REVEIL, chlubící se specialitami saint louis a Ondru zaujal kuchař v čepičce. Testujeme i piva, nejprve Gazelle (láhem skoro 0,7 - já zůstávám věrný celý pobyt) a pak já Flang a Ondra Export33. Dávám si na doporučení kuchaře Curry de boeuf aux bananes (trožku tužší hovězí v omáčce a rýže… mělo to být na banánech ale buď jsem je necítil a nebo tam nebyly a nebo chyba v překladu) a jako předkrm Beignet de la mer … těstíčko s krevetou. Snídani tak máme v poledne za sebou.

Brouzdáme super uličkama Saint Louis a jdeme i přes most směr “moře”. Všude na řece míjíme pirogy - rybářské nádherně malované lodě. Je jich tu několik set.  Procházíme si trh, které je o ničem, za to se tam nachází zajímavá jatka… fotit je o držku, chtějí za to prachy…  Zde bereme kalaše za 6000 místo původně nabízených 15000 a jedeme na Fish market, což byl jeden s top zážitků. Vozka nám dělal osobního průvodce a vzal nás i tam, kam bysme ase třeba sami normálně nedostali nebo neodvážili. Pak nás provezl po ostrově (je tu skoro všechno - nemocnice, universita, radio i dokonce francouzský konzulát) a trošku i popovídal. Severní cíp ostrova je téměř u hranic s Mauretánií a hranice je v řece Senegal. Ta mi moc čistá nepřišla, ale co mě fascinuje je množství mušlí… a skoro žádný kamínek. Jezdíme skoro dvě hodiny a mě zase vyhládlo. Jdeme proto na další super místní jídlo krevetky ala Saint Louis s omáčkou a rýží. Vynikající. Vařili nám v Fleuve a jedinou chybou bylo, že neměli pivo.

////TIP//// pokud máte průvodce, ať vás fotí on… místní budou shovívavější

Po obědě asi v 16h jdeme se projít po mostě přes řeku tentokráte na druhou stranu, kudy jsme přijeli (na trh), udělat fotky a pak na pivo do Hotel de la Poste. Ondra moc chtěl… jediná škoda že obchod se suvenýry připomínající dobu poštovní měl v neděli zavřeno… ale zase jsme ušetřili :) Jdeme ještě jednou směr moře, ale stmívá se… už se mi tam moc nelíbí :) v okénku kupujeme bagetu a jdeme k nám na hotel na večeři. Tentokráte si dávám Poulet Yassa. Vše co je poulet je kuře a Yassa je cibulová omáčka. Tentokráte se jedná o marinované smažené kuře a přílohou je rýže.

A kam dále pokračovat?

Den první: Přes Lisabon do Dakaru
Den druhý: koloniální perla Saint-Louis na řece Senegal
Den třetí: Rybářská vesnice Kayar, jezero Retba a příjezd do Dakaru
Den čtvrtý: Ostrov Goree a zevling po Dakaru

Den pátý: Monument znovuzrození Afriky v Dakaru a domů